Když se řekne C.S.O. Staré Město, mnohým se možná vybaví přesná strojírenská výroba, moderní technologie nebo komponenty pro nejnáročnější obory včetně letectví. Ředitel společnosti Petr Chmelař ale na první místo staví něco jiného: lidi. Právě tým, který dokáže na špičkových strojích vyrábět z kovu i uhlíkových vláken výrobky s mimořádnou přesností, je podle něj skutečným srdcem firmy.
Příběh C.S.O. začal v roce 1992 v pronajatých prostorech, na obyčejných strojích a s vírou, že bez práce nejsou koláče. Od té doby se firma ze Starého Města vypracovala mezi respektované dodavatele s mezinárodním přesahem. Dnes řeší náročné projekty, kvalitu na úrovni leteckého průmyslu, moderní technologie i otázku, kde vzít další generaci technicky vzdělaných lidí.
Petr Chmelař v rozhovoru mluví otevřeně nejen o podnikání, strojírenství a budoucnosti C.S.O., ale také o demografii, školách, Regionu 47 a Slováckém okruhu, který se pro něj stal srdeční záležitostí. A i když připouští, že svět se v posledních letech změnil a před firmami stojí výzvy, které dnes možná ještě neumíme pojmenovat, jedno říká jasně: v C.S.O. jsou bojovníci a o své místo pod sluncem se budou rvát dál.
Když se řekne C.S.O. Staré Město, co by si podle vás měl člověk jako první vybavit? Čím je vaše firma typická a v čem je dnes nejsilnější?
Na první dobrou by si lidé měli pod C.S.O. představit vynikající tým lidí, tedy profesionálů, kteří jsou schopni na nejmodernějších technologiích vyrobit až umělecká díla, a to jak z uhlíkového vlákna, tak i z nejrůznějších kovů. Nejdůležitější vlastností firmy C.S.O. je synergie všech lidí uvnitř a týmový tah na bránu.
Vraťme se na začátek. Jaký byl příběh vzniku C.S.O. a kdy jste si poprvé řekl, že z malé firmy může vyrůst technologická společnost s mezinárodním dosahem?
Začátek společnosti C.S.O. se píše v roce 1992, kdy tři zkušení odborníci po odchodu z Mesitu založili v pronajatých prostorech kovoobrábění méně přesných výrobků na zcela obyčejných strojích ze 70. let minulého století. Vše bylo založeno na chuti pracovat a víře, že svět se řídí pravidlem: Bez práce nejsou koláče. Trvalo to tři roky, než se ekonomika C.S.O. rozběhla a objevil se první koláč v podobě postavené první výrobní haly. Než se C.S.O. „prokousalo“ k mezinárodnímu výrobci, trvalo to dlouhých 15 let a během této doby nastala řada důležitých úkolů zejména na procesní úrovni, s nimiž se lidé v C.S.O. vypořádali na jedničku.
Ve firemní historii se jako důležitý milník uvádí rok 1998 a pořízení prvního počítačem řízeného frézovacího stroje. Co to tehdy pro firmu znamenalo?
První CNC stroj představoval posun C.S.O. o neuvěřitelný krok kupředu – nutno ovšem poznamenat, že stroj padl do rukou kolegy Záhorovského, který už od začátku vynikal neuvěřitelným talentem a citem pro obrábění. Velmi rychle se naučil programovat výrobky, volit ideální obráběcí podmínky a také vhodné nástroje, aby výrobky byly dokonalé z hlediska přesnosti a také drsnosti povrchu. Zároveň tady naráz byla technologie, kterou nemusel člověk ručně posílat zleva doprava, a když si pracovník šel „odskočit“, stroj nepracoval. CNC technologie oproti tomu pracovala během výrobního cyklu autonomně a vyráběla podle identického kódu jeden výrobek totožný jako všechny předešlé.
Dnes vyrábíte velmi přesné komponenty pro náročné obory, včetně letectví. Jak těžké je dostat se mezi dodavatele takových zákazníků? A ještě těžší v jejich důvěře dlouhodobě obstát?
Sofistikované aplikace si žádají zcela jiný přístup veškerého dodavatelského řetězce. Odladit výrobky pro letectví znamená nasadit na projekt tým lidí, kteří ještě před samotnou výrobou hledají možné chyby ve výrobě, u kvalitářů apod. Jedná se o sofistikovaný nástroj, kterému se říká APQP, a před samotnou výrobou stráví tým lidí přípravou obrovský objem hodin. Pak dochází k samotné výrobě, na kterou je potřeba nasadit nejlepší seřizovače i kvalitáře. Po pár měsících odchází mnohdy méně než půlkilogramový výrobek k zákazníkovi s dvoukilovou papírovou dokumentací. Zákazník navíc očekává, že dodavatel poskytne něco víc – snaží se optimalizovat vlastní technologii, aby bylo dosaženo rozumné ekonomiky produkce. Ještě vyšší očekávání nastává předkládáním změny designu, která by mohla vést ke snížení ceny a také hmotnosti dílů.
Čím si podle vás C.S.O. získává důvěru zákazníků? Je to především přesnost, kvalita, termíny, schopnost řešit komplikace, nebo lidé, kteří za tím vším stojí?
Jsme v 21. století, zákazníci berou nejvyšší kvalitu jako samozřejmost, stejně jako tzv. včasnost dodávek. Oba parametry sleduje C.S.O. jako vlastní tzv. KPIs, ale mnozí zákazníci tyto parametry sdílí firmě C.S.O. jako dodavatelskou performance. Osobně vidím jako klíč k úspěchu podnikání proaktivní přístup při zahajování projektů, iniciativu při ladění výroby a servis v možných optimalizacích vedoucích k redukci hmotnosti či ceny.
Když se podíváte dovnitř firmy, co je jejím skutečným jádrem? Stroje, technologie, procesy, nebo spíš tým lidí, kteří dokážou zvládnout i mimořádně náročné zakázky?
Demografie je nyní katastrofální a ještě hůř bude za dvacet let. Stroje se dají koupit, procesy se dají vymyslet a zaimplementovat. Ale lidé – to je ta nejcennější komodita. Bohužel porodnost je několik let po sobě katastrofální, navíc to vypadá, že křivka porodnosti má stále klesající tendenci. Mladých lidí ve věku kolem 20 let je polovina oproti ročníku v současném věku 40 až 45 let a navíc zájem dětí o studium na technické střední škole je zoufale malý. My se snažíme docházet na střední školy a přednášet o výrobních programech v C.S.O., které by mohly studenty nadchnout. Stejně přistupujeme k dětem na základních školách – přednášíme dětem a ukazujeme, jak je strojírenství krásný obor. Několik let po sobě navíc docházejí studenti z partnerských škol na praxi a po ukončení studia se z těchto studentů stávají zaměstnanci C.S.O. – zaplať Bůh.
C.S.O. je silně spojena se Starým Městem a také se Slováckým okruhem. Proč jste se rozhodli tuto akci tak výrazně podporovat a co podle vás přináší regionu?
Skutečností je, že mému otci voněl spálený benzin a já jsem to podědil. Jako malý kluk jsem s ním jezdil do Březolup na plochou dráhu a obdivoval jsem dovednost jezdců na řvoucích motorkách. V roce 2004 založili bratři Karáskovi tradici s názvem Slovácký okruh, na kterou jsem docházel každý rok jako divák. Navíc jsem se zamiloval do strojů s uřvaným motorem, na nichž musí fungovat synergie pilota a spolujezdce – tahle láska se jmenuje sidecar. Po dlouhých letech se v roce 2016 naskytla možnost koupit si sidecar z roku 1968, což zapadá do světa road racingu – jezdí se závody historických strojů do roku 1978. Svezl jsem se na Slováckém okruhu a úplně jsem tomuto motorsportu propadl. Když bratři Karáskovi v roce 2019 nechtěli pokračovat v pořádání Slováckého okruhu, bylo pro mě v podstatě automatické převzít roli organizátora, aby tato krásná tradice neumřela.
Význam pro Staré Město je zásadní – každý rok přijíždí stále více jezdců a diváků, kteří utratí v obchodech určitý obnos financí. Navíc mnozí z nováčků na Slováckém okruhu obdivují malebnost našeho regionu, na který majestátně dohlíží hrad Buchlov. Většina lidí po příjezdu do Starého Města navíc odjíždí s tím, že se vrátí na plavbu po Baťově kanálu. Nebo využijí mnohé stezky na kole úžasnými Chřiby, kde je milion věcí ke zhlédnutí.
Jste členem podnikatelského klubu Regionu 47. Co vás k tomu přivedlo a v čem podle vás dává smysl, aby spolu firmy, školy, obce a další aktéři v regionu víc mluvili a spolupracovali?
Celý koncept R47 lze považovat za vizionářský projekt s neskutečně komplexním přesahem do vzdělávání, součinnosti s územní správou, rozvoje regionu apod. Byl jsem jmenován lídrem pro oblast vzdělávání a osobně chci maximálně podpořit duální vzdělávání – zde vidím obrovský potenciál. Další smysluplný projekt je pojmenován Koncept nadaný student, kdy studenti budou mít možnost docházet do firem R47 a pomáhat firmám a také sami sobě radikálním profesním rozvojem. Taky jsme nastartovali projekt Odborník ve škole, kdy naši zaměstnanci školí děti na školách.
Když se podíváte do roku 2047, jakou byste si přál budoucnost pro C.S.O., Staré Město a celý region? Co by se muselo podařit, abyste si řekl, že jsme náš potenciál využili naplno?
Moc bych si přál, aby můj postoj nepůsobil negativně, ale za posledních pět let se svět strašně změnil a nemyslím, že úplně k lepšímu. Důsledky pandemie Covid-19 v určitých segmentech pociťuje C.S.O. ještě dodnes – jistou dobu byly některé vstupy na trhu nedostupné a stává se to až do dnešních dnů. Navíc geopolitická situace ve světě není úplně ideální – napadení Ukrajiny lze maximálním způsobem odsoudit. Aktuálně napadení zemí kolem Perského zálivu vojsky USA ukázalo, jak je svět závislý na procesech, které v roce 2026 fungovaly a fungují, mám na mysli dodávky ropy a plynu. Ale co bude v roce 2047? Budou pro nás fosilní paliva stále tak důležitá? Může dojít k vyčerpání zásob, a tím ke spuštění krize, kterou si dnes těžko můžeme představit? Svět je neskutečně provázaný a jsem přesvědčen, že nás čekají výzvy, které si nyní neumíme představit ani je pojmenovat. Musím optimisticky prohlásit: jsem na světě strašně rád a mám neuvěřitelnou radost z vlastních dětí, které tady budou pořád – i v době, kdy mohou být v C.S.O. těžké časy a radost z podnikání se může vytratit. Jsme v C.S.O. bojovníci a o své místo pod sluncem se budeme hrdě rvát i nadále.