Když se řekne Region 2047, mnozí si dnes už vybaví konkrétní jména, firmy, školy nebo města, která začala společně měnit budoucnost našeho regionu. Jenže na začátku nebylo nic víc než vize. A odhodlání několika lidí nenechat věci plynout tak, jak plynuly doposud. Jeden z těch, kdo stál u úplných počátků, je Petr Gabriel, majitel společnosti Ray Service a jeden z hlavních motorů iniciativy. Mluvili jsme s ním o tom, kde se to všechno vzalo, co bylo zlomem a kam má Region 2047 podle něj mířit dál.
Vzpomínáte si ještě na ten úplně první moment nebo impulz, kdy ve vás uzrála myšlenka založit Region 2047? Co tomu předcházelo?
Ta původní myšlenka je dnes už téměř deset let stará. Jako spousta jiných nadčasových přišla z hlavy Karla Marečka a cílem mělo být „vylovit“ z populace talentované děti a poskytnout jim nadstandardní vzdělání mimo zdi škol s duchem Marie Terezie. Výsledkem byla firma VISC – zkratka pro Virtual School – a aktivity na školách s mobilní učebnou a kariérovým poradenstvím vedeným paní Štěpitovou. Region 47 pak byl logickým pokračováním na širším základu – propojením firem, škol, žáků, rodičů a politiky.
Jak a kde vůbec vznikl první „neformální štáb“? Byla to garáž, sklep, nebo neformální setkávání s dalšími otci zakladateli?
Pro testování myšlenky Regionu 47 jsme využili platformu ABR Invest – společnou firmu Altechu, BD SENSORS a Ray Service. Tady jsme hledali a nacházeli synergii v podobných procesech tří různých firem a zároveň generovali prostředky i pro projekt R47.
Proč jste se rozhodli vytvořit Region 2047 na zelené louce? Nenapadlo vás využít už existující platformy, organizace nebo instituce?
Naše zkušenost s aktivitou VISC nás vedla k rozhodnutí být nezávislí na čemkoliv existujícím.
Nečekali jste, až to někdo vyřeší za vás – stát, kraj, politici. Proč jste si řekli, že si to vezmete do vlastních rukou?
Představu, že za nás někdo něco vyřeší, jsme opustili už dávno. Naopak jsme pochopili, že pokud nebudeme iniciátory a nevtáhneme postupně do hry jak zainteresované, tak nezainteresované strany, nic se nestane.
Kdy přišel ten bod zlomu, kdy se z úvah stala konkrétní akce? A jak těžké bylo přesvědčit ostatní velké hráče z regionu, aby šli do toho s vámi?
Bodem zlomu bylo angažování projektového manažera pana Petera Hunáka – člověka se zkušenostmi ze státní správy. Mluvil „jazykem cizího kmene“ a vyvaroval se chyb, kterých jsme se z pozice „pravdy“ dopouštěli my.
Váš projekt má jasnou vizi, dlouhodobý horizont i konkrétní cíle. Co považujete za jeho naprosto zásadní pilíře?
Jednoznačně komunikaci mezi politiky, firmami a školami o tématech, která jsou pro region zásadní. A z této komunikace plynoucí konkrétní akce – bez ohledu na volební cykly.
Kdybyste měl dnes vybrat tři hlavní milníky, které by měly definovat úspěch Regionu 2047, jaké by to byly?
Prvním milníkem je rozšíření počtu členů Podnikatelského klubu – jako důkaz akceptace myšlenky hlavními aktéry života regionu. Druhým milníkem je zapojení všech škol do aktivit generovaných projektem. Třetím milníkem je akceptace nových postupů do systému vzdělávání a komunikace mezi subjekty.
Založit něco tak rozsáhlého znamená obrovský vklad – času, energie i peněz. Co vás osobně motivovalo do toho jít?
Bylo velmi obohacující bavit se o těchto věcech s Karlem Marečkem. A také vědomí, že se na nás řítí demografický průšvih – nejen v regionu, ale v celém Česku.
Jak se změnily ohlasy od prvních reakcí – od kompetentních lidí či veřejnosti? Vzpomínáte si i na nějaký moment překvapení nebo kritiku, která vás zarazila?
Je velký rozdíl v chápání projektu mezi těmi, kteří se mu věnují denně, a těmi, kteří se s informací potkají jednou za čas. Například myšlenka vybudování kampusu pro školy a firmy byla některými mylně interpretována jako snaha konkurovat střední škole – což nikdy nebylo cílem. Překvapilo mě, jak rychle se podobná informace může rozšířit a ovlivnit vnímání celého projektu.
Region 2047 se výrazně opírá o školství. Proč je podle vás právě tahle oblast klíčová?
Kvalita vzdělávání rozhoduje o životech nás všech – víc, než jsme ochotni si přiznat. A pokud neuděláme změny, současné tempo technologického vývoje nás může zcela odstavit. Místo živého regionu zůstane jen skanzen – byť jiný než ten na Modré.
Zkušenosti z byznysu jste přenesli do společenského projektu. Co z podnikatelského světa podle vás v tomto typu iniciativy nejvíc funguje?
Základní princip PDCA – Plan, Do, Check, Act. Bez něj je každá vize jen snem. My nesníme. My pracujeme.
A osobně – kde byste chtěl, aby Region 2047 byl za 5 let? Co by vás přesvědčilo, že se vám to opravdu povedlo?
Čas běží strašně rychle, takže bude skvělé, když se maximálně propojí školy a firmy v tom, co a jak budou „vyučovat“, když si žáci budou schopni lépe vybírat svá budoucí povolání díky kvalitnímu kariérovému poradenství, a politika sestoupí ze svých pražských a krajských výšin ke svým zákazníkům.